sobota 18. února 2012

Generační příměří

Na kanálu TV Prima je vysílán pořad jménem ,,Prostřeno!“. Jedná se o pořad, kde jsou vybráni lidé různého věku i pohlaví a navzájem si musí uvařit. Soupeří mezi sebou o to, komu se příprava jídla a celkově pohoštění a zábavy u stolu  povede nejvíc. V jednom z nedávných dílů (48.) se objevil gay Dušan Rytíř (33) a mezi jeho záliby patřila travesti show. Když měl navařeno převlékl se do ženského oblečení, měl paruku a  byl výrazně nalíčen. Dělala jsem společnost své babičce a ta mne překvapila svou poznámkou. Takové veřejné projevy se jí nelíbí a v televizi už vůbec ne. Na tohle by se také dalo vést celou diskuzi, ale o tom jindy. Spíš mě zarazilo, že se  pak obrátila na mne s dotazem, co si o tom myslím já a jak se na takové věci díváme ,,my mladí“.  Její dotaz mě zarazil. Nejspíš jsem netušila, že by ji, a obecně lidi důchodového věku, zajímal i náš pohled. Proč by měl?

Mám pocit, že automaticky bereme důchodce jako lidi, kteří mají názory většinou dost odlišné. Celkem to chápeme a nedivíme se tomu. Mnohdy se jejich názorům posmíváme i když přiznáváme, že hlavním viníkem odlišností byla a je jiná doba. Málokoho z nás však napadne, že stejně tak jako oni zajímají nás a radostně si je zařazujeme do dotazníků s očekáváním krásně kontrastních odpovědí ve srovnání s mladšími generacemi, tak i je by mohly zajímat naše konkrétní názory a ne jen vědomí, že přemýšlíme jinak…

Na obou stranách očividně panuje určitý odstup. Ale vážně na tom nezáleží? Napadlo nás někdy se více zabývat  tím, jestli za rozdílností názorů není i víc než jen vliv doby? Myslím si, že malá informovanost starší generace o našich aktivitách, a hlavně náš odstup, by mohly být jedněmi z příčin jakési bariéry mezi důchodci a mladými.  Přitom naše vzájemná spolupráce by mohla přinést při nejmenším zajímavé a oběma stranám přínosné výsledky. Opravdu není pravda, že my se od nich nemáme co učit…. Ale především my bychom dostali tu možnost dokázat, že i oni se můžou dost naučit od nás, a  vážně ne všechny naše názory jsou nepřijatelné a hloupé.


6 komentářů:

  1. No né !

    Jinak skvělý článek,dnes jsem se svojí babičkou půl hodiny telefonoval,bavili jsme se o knížkách,filmech i o sexu a jsem za ní hrozně rád,můžu se s ní bavit o čemkoli.

    OdpovědětVymazat
  2. Takhle mě podceňovat ! Ano ! :-) Skvělé. Držím palce.

    OdpovědětVymazat
  3. pááni, jsem nadšená z Tvého návratu. :)

    jinak se ztotožňuji s komentářem J, se svou jednou babičkou mohu mluvit naprosto o čemkoliv, je to má velká kamarádka. :)

    ale zářným příkladem druhého případu, kdy nám starší lidé nerozumí, je má druhá babička. sice si rozumíme po stránce studia, módy nebo některých kulturních záležitostí, ale se spoustou věcí se jí pochlubit nemůžu..

    OdpovědětVymazat
  4. Jednu babičku mám v zahraničí a druhá mě svými názory věru štve. Je sice taková mírná, ale stejně. Jdu ze školy a zastavim se u ní. Na hlavě mám extravagantní obrovskou černou mašli. A ona hned, že to je hnusný, že se to nenosí, ať to sundam. Když se jí to nelíbí, dobře. Ale ať mi to nerve z hlavy dolu!

    OdpovědětVymazat
  5. Máš pravdu, není to pravda. Učit bychom se od nich mohli stále více a více. Hlavně zažili dobu zajímavější zvratově né moc klidnou, takže by nám mohli i hodně povědět a poučit nás "jak to dál opravdu nedělat, jak nešlapat do stejných krvavých stop". Myslím, že lidé důchodového věku jsou vnímání jako "nepřátelé" jen proto, že jsme najednou jejich svět změnili a oni už se v něm neumí orientovat. Ztratili opěrné body, ztratili jistotu. Až jednou my budeme takoví, pochopíme... uvidíme. Zatím to ještě není všechno jasné, hlavně nám.

    PS: Krásný a zajímavý blog, navštívím zase.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji moc za komentář! Přesně jsi popsala to, čeho jsem článkem chtěla docílit.

      Vymazat

Díky za komentář!